Přes všechen dnešní technologický a vědomostní pokrok, který charakterizuje medicínu dneška, se lékaři takřka denně s alternativní medicínou setkávají. Děje se tak z různých důvodů:
Přes jakýkoliv stupeň rozvoje oficiální medicíny existovala, existuje a bude existovat skupina pacientů, která žádá v léčbě něco víc, nebo se nespokojí jedním navrženým postupem, má potřebu zvolit si léčebný postup a míru spolupráce sama anebo má zkrátka nedobrou osobní či rodinnou zkušenost s konvenčními postupy.
S rostoucím rozsahem poznání v medicíně dochází k její nevyhnutelné atomizaci na menší jednotlivé obory a podobory. Nevyhnutelným následkem tohoto systému je nárůst počtu diagnóz, se kterými se pacient potýká a množství odborných lékařů, které navštěvuje. Tento fakt, sám o sobě snad pozitivní, však často vyvolává znejistění pacienta, který je zahlcen spoustou často protichůdných informací a nedostává se mu jednotícího vysvětlení, aniž se mu dostává psychologické podpory, jak s nemocemi naložit. Proto mnoho pacientů hledá něco, co by pochopili a v nejistotě vyhledávají alternativní vysvětlení, často typu maringotkového léčitelství. Lékař, který umí použít symbolického alternativního opisu zdravotního stavu a je schopen podat doplňkovou alternativní léčbu (aniž by přitom ztratil svou racionální tvář), stoupá v očích svého klienta. Dokáže jej totiž ochránit před psychickou stigmatizací z neporozumění svým nemocem a jejich probíhající léčbě, či před necitlivým a často emočně podbarveným „rozsudkem“ léčitele, který do dneška není vázán žádným kodexem, protože vlastně neexistuje.
Patrně každý lékař je denně konfrontován s terapeutickým neúspěchem, přes použití všech lege artis postupů, které mu jeho medicínský obor nabízí. Asi si mnozí položili otázku: „co by se s tímto stavem dalo ještě dělat a jaký postup by mohl zlepšit stav toho a toho klienta“. V každém z nás je kus antropologa a badatele a není chybou či hříchem lékaře, podívat se, jak se s nemocemi prali jejich staří kolegové v dávné minulosti. Dnes jsme si bohužel zcela zvykli držet se pouze nejnovějších poznatků a často to, co je staré deset let, je již překonané a zastaralé. Je však překvapivě zajímavé a pro rozvoj lékaře často i inspirující ponořit se například do zkoumání léčebných postupů starých tisíce let a nejlépe seznamovat se s nimi bez předsudků a povýšenosti. Cíle tehdejších lékařů byly totiž zcela identické, jak cíle jejich dnešních kolegů a tehdy lékař zažíval stejné zklamání z neúspěchu a radost z pokoření nemoci, jako je tomu dnes. Mnohé postupy jsou překvapivě univerzální a použitelné i dnes.
Vzhledem k životnímu stylu dnešní populace exponenciálně narůstá množství psychosomatických funkčních onemocnění, které se stávají skutečným postrachem ordinací praktických lékařů. Přes antidepresivní léčbu tato skupina pacientů často nenachází ztracenou kvalitu života a trápí sebe i své ošetřující lékaře dalšími a dalšími stesky. Pro tuto klientelu je ideální podpůrně podávaná alternativní léčba, na kterou tito pacienti velmi dobře reagují.
Povolání lékaře je značně rizikové. Po letech praxe a nervů s jejím provozováním se lékař často stává „shnilým milníkem, který správně ukazuje cestu jiným“. Kolik z nás prodělalo burn-out syndrom, kolik z nás trpí různými funkčními nemocemi, kolik je chronicky unavených? Znalost alternativních metod, z nichž mnohé jsou velmi prospěšné pro prevenci a adaptaci na stres, může pomoci lékaři v péči o sebe sama, když vitamíny a minerály již nestačí.
