Baňkování

Dříve se při baňkování používaly dřevěné, bambusové, hliněné i kamenné neprodyšné nádoby v podobě válce s jedním koncem otevřeným. Na ošetřované místo na těle se přiložila například střenka chleba, do níž se zapíchla malá hořící svíčka nebo hořící dřívko a přes toto vše byla přiložena nádoba, která po vyhoření kyslíku v prostoru přilnula k tělu.
V dnešní době se používají převážně skleněné baňky a terapie se provádí tímto způsobem:
Ošetřované místo je lépe pro lepší přilnavost natřít například mastným krémem. Připravíme si líh, nehořlavou špejli s trochou vaty namotané na jednom konci a například hořící svíčku. Do jedné ruky vezmeme baňku, do druhé špejli s vatou (vatu namočíme do lihu a zapálíme). Je nutné pracovat rychle a těsně nad ošetřovaným místem. Do baňky je na okamžik vložena hořící vata na špejli a po té baňka položena na ošetřované místo. Vzduch v baňce se ohřeje. Po přiložení na tělo se vzduch v baňce ochladí, zmenší svůj objem a vytvoří v baňce podtlak, který vtáhne kůži ošetřovaného. Baňka se přisaje.
Baňku lze zanechat na místě přisátí nebo s ní pohybovat (masážní baňky). Vždy je třeba pracovat s vydezinfikovanými baňkami.

Zpět na seznam