Taoismus

Taoismus
Počátky tohoto učení se ztrácejí v hlubinách času a o jeho původu nemáme nic určitého. Charakteristickým symbolem této nauky je právě pojem jin a jang. V literatuře se sice setkáváme s tvrzením, že jeho zakladatelem je Lao-c, avšak "to je údaj zcela mylný a nesprávný" (cit. Vl. Ando).
Taoisté své učení nepokládají za myšlenkový výtvor daného člověka, nýbrž za abstrakci přímého, byť vskutku neobvyklého poznání, jež přitom dosáhlo vrcholu a bylo rozvíjeno v blíže neurčitých dávných dobách.
Vysvětlit tao je nejen nesnadné, ale v podstatě nemožné. Tao je chápáno jako prvopočátek veškerenství, jež však neleží v minulosti, ale je to věčný, stálý, všudypřítomný potenciál stvoření.
Slovo tao původně znamená "Cesta". Tím, že je nazýváno cestou, má být asi evokována představa nekonečné poutě, jíž se vše, řízeno záhadným principim cesty, ubírá v nedohledných prostorách vesmíru.
Bytí a nebytí jsou v taostickém pojímání rub a líc téže mince. Tao je nebytím ve své absolutní podobě i bytím, projeveným v relativních věcech, jež vytváří.
Je-li možno v souvislosti s taoismem mluvit o nějakých osobách, pak současně o dvou: Chuang-tim (Žlutém císaři) a Lao-ć-ovi (císařském archiváři).

"Tao - ač prázdné - působí-li,
jako by bylo nevyčerpatelné.
Je tak propastné!
Jako by bylo praotcem všech věcí!
Zmírňuje svou ostrost,
pořádá svůj chaos,
tlumí svou oslnivou zář,
ztotožňuje se se svým prachem.
Je tak nezměrné!
Jako by trvalo od věků!
nevím, koho je synem.
Zdá se, že bylo dříve než Nejvyšší."
(Lao-c´:Tao-te-ťing,4)

Zpět na seznam