Tradiční čínská medicína vychází z poznání, „co se děje uvnitř těla, odráží se navenek“. Diagnostika jazyka, je dle metodologie tradiční čínské medicíny, důležitou součástí vstupního vyšetření. Rozbor jazyka podá nejenom základní informace o tom, jaké oblasti v těle jsou v nerovnováze, ale i mnoho informací o druhu poškození.
Jazyk je „rozparcelován“ a každá jeho část náleží svému orgánu:
Pro samotné vyšetření jazyka je nezbytně nutné náležité osvětlení – ideálně přirozené denní světlo. Pacienta bychom neměli žádat, aby jazyk držel vyplazený po dobu delší, než je 15 sekund. Jazyk má posléze tendenci obvykle tmavnout a zkreslovat svůj obraz. Ideální je fotit jazyk (za stejných podmínek) a sledovat jeho změny.
Je velmi důležité vyšetření jazyka provádět systematicky za dodržování vždy stejného pořadí:
Barva těla jazyka odráží především stav jinových orgánů (srdce, sleziny, plic, ledvin, jater) a krve. Ukazuje na stav horkosti nebo chladu, stav nedostatku jangu nebo jinu. Pozorování barvy těla jazyka zahrnuje diagnostiku červených teček (které se nejčastěji objevují u červeného jazyka, ale nemusí tomu tak být vždy) na povrchu jazyka.
A jaká by měla být barva u zdravého jazyka? Za barvu jazyka zodpovídají dva důležité orgány, srdce a žaludek. Žaludeční tekutiny obvykle vedou k jazyku bledému, zatímco krev srdce, vede k jeho zčervenání. Proto by zdravý jazyk měl být bledě červený, což vypovídá o dobré činnosti žaludku a srdce.
Tvar těla jazyka informuje především o stavu nedostatku nebo nadbytku. Jeho pozorováním dokreslujeme údaje, které jsme získali při posouzení barvy jazyka. Tvar těla jazyka může být tenký, oteklý, ztuhlý, ochablý, třesoucí se nebo s rýhami. Zdravý jazyk je ohebný, bez otoku a rýh.
Povlak jazyka odráží stav žaludku a jangových orgánů. Je také zrcadlem stavů nadbytku/ nedostatku, horkosti nebo chladu. Povlak jazyka vzniká, když část tekutin, které se produkují při procesu trávení potravy v žaludku, stoupají vzhůru a vytvářejí fyziologický povlak. Tento jemný, tenký, bílý povlak ukazuje na dobrou funkci žaludeční energie. Zatímco chybějící povlak, nebo povlak tlustý, žlutý po celém jazyku, vypovídá o jejím oslabení.
„Duch“ jazyka, mohli bychom taktéž říct, celkový vzhled, jiskra, dojem z jazyka. Označuje kvalitu jasu, lesku a vitality. Rozlišujeme dva typy jazyka: s duchem a bez ducha. Jazyk s duchem se vyznačuje určitou vitalitou, živostí, leskem a ohebností. Jazyk bez ducha vypadá mdle, ztuhle, spíše tmavě a matně. (Zdroj: MACIOCIA, Giovanni. Diagnostika v čínské medicíně: obsáhlý průvodce. Olomouc: ANAG, c2015. ISBN 978-80-7263-918-2.)
Význam diagnostiky jazyka spočívá především ve skutečnosti, že téměř vždy ukáže reálný zdravotní stav pacienta. To velice oceníme nejenom u komplikovaných stavů, kde se děje často i mnoho protichůdných příznaků najednou, jako jsou pocity chladu/ horkosti nebo plnosti/ nadbytku zároveň (např. během období klimakteria, kdy pacientky mohou pociťovat horkost/ chlad, nedostatek jinu i jangu ledvin současně). Diagnostika jazyka nám může pomoci při rozhodování, jaká patologie v organizmu převládá.
Vzhled jazyka mohou ovlivňovat některá farmaka, jako jsou antibiotika, protizánětlivé léky, kortikosteroidy nebo cytostatika. Proto je důležité získat od pacienta všechny informace týkající se jeho nemoci.
Diagnostika jazyka společně s diagnostikou pulzu by se měla shodovat se zjištěnou pacientovo anamnézou a klinickým vyšetřením. Pokud se neshoduje, měli bychom hledat dál a možná jsme něco přehlédli. Znalost diagnostiky jazyka umožňuje odhalovat patologie a sledovat průběh léčby.
