Podle tradiční čínské medicíny jsme zdraví a šťastní, když naše fyzická a psychická stránka těla je v harmonii a energie proudí volně. Tato harmonie probíhá mezi jinem a jangem, orgány našeho těla a zevním prostředím. Pokud je člověk zdráv a objeví se určitá nerovnováha, organizmus si s ní rychle poradí a velmi rychle regeneruje. Pokud je organizmus vystaven stavu nerovnováhy po delší dobu, vzniká nemoc.
Zažívá-li člověk dlouhodobý stres, jako je např. velká psychická zátěž v rodině či práci, pak tato zátěž zanechává stopy na činnosti tělesných orgánů. Dochází k energetické nerovnováze hormonálního, imunitního, trávicího systému, krevního oběhu, metabolismu a dalších částí těla. V takové situaci člověk snadno onemocní. Pokud tyto nepříznivé podmínky nedokáže změnit, regenerace může být složitá. A je velké riziko, že se nemoc objeví znovu.
Lidé se stále potýkají s vnitřními a vnějšími vlivy, které ohrožují naše zdraví. Vnější faktory, jako je např. počasí by zdravého jedince neměly nijak ohrozit. Děje se tak pokud jsme oslabení, nebo když se vnější faktory odehrají skokově a tělo si na ně nestihne zvyknout. Jiné nemoci vznikají díky vnitřním faktorům, kterými jsou nejčastěji emoce. Za ostatní příčiny označujeme např. parazity, infekce či poranění.
Příčin nemocí je nespočetné množství a jejich kombinace a provázanosti jsou velice složité. Pro základní vysvětlení si vystačíme, když rozlišíme 3 základní příčiny nemocí: zevní, vnitřní a ostatní.
Říká se, že vítr je původcem 100 nemocí. Má na svědomí možná nejvíce bolestí a onemocnění pohybového aparátu.
Do těla se dostává nejprve přes povrch organizmu, kde má jen lehký průběh v podobě typického nastydnutí: rýma, kašel bolest hlavy. Pokud vítr překoná povrchovou vrstvu a dostane se hlouběji, objeví se horečka a pocení.
Vítr je hlavním patogenem jara a náleží k játrům.
Asi nepřekvapí, že horkost je hlavním patogenem léta. Horkost patří k srdci. Rozdíl mezi horkostí a ohněm je v intenzitě. Patologické symptomy, které horkost přináší je horečka, pocení a žízeň. Horkost má tendenci stoupat.
„Oheň je vystupňovaná horkost.“
Oheň ničí tělní tekutiny. Způsobuje vysoké horečky, bolesti u srdce, ekzémy nebo hnisavé abscesy na kůži.
Vlhkost náleží slezině. Slezina je místem v organizmu, kde vzniká vlhkost. Dle konceptu pěti prvků již víme, že slezina zodpovídá za trávicí systém, metabolizmus. Proto bychom měli dbát na správné stravování.
Vlhkost působí největší obtíže na konci léta a během podzimu. Klinické projevy jsou často spojené se změnami počasí. Pokud se vlhkost dostane do horních částí těla, dochází ke zduření sliznic cest dýchacích. V horších případech může docházet až k astmatickému záchvatu. Je jinové povahy, „těžká“ a proto má tendenci klesat. Proto se často objevuje ve spodních částech těla, kde způsobuje obtížné močení, nebo otoky dolních končetin.
Suchost patří plicím a do těla se dostává především během podzimu dýchacími cestami. K suchosti dochází často z důvodu nedostatku tělních tekutin a asi nás nepřekvapí její příznaky: suchost sliznic, žízeň a kašel.
Chlad je nejčastěji spojován se zimním obdobím, ale nemusí tomu tak být vždy. Chlad náleží ledvinám. Často se kombinuje s větrem a vlhkostí a je spojován s chronickými potížemi. Tělo napadá většinou postupně, ale může přímo zasáhnout i vnitřní orgány Zang. Pokud se dostane do svrchních vrstev, pak se projevuje klasickým nachlazením: ztuhlost svalů, bolest svalů, teplota, zimomřivost. Pokud se dostává do hlubších vrstev, vyvolává např. bolesti břicha, průjmy nebo bolesti kloubů.
Aby emoce nebyly „nemoce“, měli bychom si je udržovat v normě. „Nemoce“ se z emocí rodí až při nadměrné míře, a to i v případě kladných emocí, jako je například radost. Nadměrné emoce narušují vnitřní rovnováhu organizmu a dávají tak prostor i vnějším příčinám. Pokud je tělo oslabené zevnitř, je snadné ho napadnout zvenčí.
Nadměrná radost může způsobit i celkové poruchy psychiky člověka. Přiměřená radost vede k vyrovnanému stavu člověka, cítíme se dobře a šťastně. Nadměrná radost rozptyluje člověka, narušuje soustředění a může vést až k úplnému vyčerpání a má nepříznivý vliv na orgán srdce.
Nadměrné přemítání poškozuje převážně orgán sleziny. Můžeme pozorovat neklid, nervozitu až nespavost. Vede taktéž k zapomínání.
Emoce smutku působí nepříznivě na plíce. Pokud jsme chronicky dlouho pod touto emocí, začne postupně vyčerpávat energii člověka. Ztrácíme jiskru, chuť do života, máme nechutenství cítíme se celkově oslabení. Někdy můžeme u pacientů pozorovat palpitace, krátký dech. Emoci smutku často nacházíme u pacientů se syndromem vyhoření.
Strach náleží prvku vody, ledvinám. Klinické příznaky se podobají emoci smutku. Zmenšuje se pevnost kostí, svaly ochabují. Strach je spojován s přímým ohrožením života, šokem nebo kolapsovým stavem.
Hněv náleží játrům. Energie stoupá, a proto přináší bolesti hlavy, hučení v uších, vysoký krevní tlak, závratě nebo bolesti hlavy.
(Zdroj: ANDO, Vladimír. Klasická čínská medicína: základy teorie. 6. české vydání. Hradec Králové: Svítání plus, 2014. ISBN 978-80-86601-28-1.)
