Koncept pěti prvků, neboli koncepce wu-sing (wu= pět, sing= pohybovat se) tvoří základ pro pochopení systému tradiční čínské medicíny a to nejenom lidského těla, zdraví a nemoci, ale i dějů ve světě kolem nás. Pět prvků dostalo symbolická jména: dřevo, oheň, země, kov a voda. Prvky podle teorie tradiční čínské medicíny podléhají neustálému pohybu, změně, vzájemné závislosti, podpoře a kontrole. Tyto vztahy vysvětlují složitá spojení mezi lidským tělem a přírodou. Ke každému prvku můžeme přiřadit světovou stranu, roční období, denní fázi, barvu, lidskou tkáň, smyslové ústrojí, etapu života, …
V medicíně se koncept promítá tak, že vnitřní orgány a tkáně mají vlastnosti podobné pěti prvkům. V lidském organizmu představuje 5 prvků- 5 základních symbolických orgánů: játra (dřevo), srdce (oheň), slezina (země), plíce (kov) a ledviny (voda), které řídí celý mikrosystém člověka. A proč symbolických? Je velice důležité podotknout, že orgány, o kterých jsme se v textu zmínili, nemusí nutně zcela přesně anatomicky odpovídat orgánům, které takto známe z moderní medicíny. Příklad z praxe, máme pacienta, který chronicky bojuje s únavou a nevýkonností. Výstup a diagnostika (po detailním dotazováním pomocí tzv. 10 otázek) z pohledu čínské medicíny může znít: oslabená slezina. Nejedná se však o slezinu jako anatomický orgán, o kterém víme, že z pohledu moderní medicíny se podílí na imunitní odpovědi, krevním filtru a rezervoáru krve. Na mysli máme slezinu, která ovlivňuje metabolizmus, trávicí systém a mimo jiné právě i energii, s kterou naše tělo hospodaří.
Koncept pěti prvků tak představuje pro terapeuty základní schéma pro orientaci ve zdravém a nemocném organizmu. Vždy klasifikujeme dva stavy: stav nadbytku a nedostatku. Pět prvků se vzájemně podporuje a zároveň kontroluje, aby vyvažovaly dynamickou rovnováhu celého systému.
Legenda praví, že vznik konceptu pěti prvků souvisí se světovými stranami: čínský rolník žijící na severní polokouli jednou zabodl do země tyč a podle stínu začal sledovat čas. Když se obrátil k jihu v poledne, kdy stín hole byl nejkratší, viděl před sebou slunce (červená barva – oheň). Za sebou měl rolník stín (černá barva – voda). Východ, který měl po levé ruce, byl taktéž světlý, zatímco západ napravo byl tmavý. Východ a jaro tedy symbolizují jang, západ a podzim jin. Z této představy se dále odvozuje i příslušnost částí těla k jinu a jangu: hlava, která je uložena na těle nejvýš, se přiřazuje k nebi a světlu, je tedy jangové povahy, oproti tomu nohy, náleží jinu. (Zdroj: KAJDOŠ, Václav. Kovem a ohněm. 2. doplněné vydání. Praha: Panorama, 1987.)
Anatomické znalosti ve starověku byly nedokonalé. Pitvat těla svých mrtvých předchůdců bylo považováno za nedůstojné. Úcta vůči předkům byla velice silně zakořeněná. Nebyla tak možnost, odkud čerpat anatomické znalosti. To, co ve své době tehdejší společnost věděla, poznala víceméně jen díky katům. S popravami nabyla alespoň základní představu o tom, jak lidské tělo vypadá uvnitř a jak funguje. Vzhledem k četnosti poprav byli kati zkušení a zruční. Jejich řemeslo bylo v tehdejší době velice vážené. (Zdroj: FIALA, Petr. Akupunktura ve 21. století. 2. přepracované a doplněné vydání. Praha: Mladá fronta, 2018. ISBN: 978-80-204-4641-1.)
I z toho důvodu má čínská medicína velice detailně propracovaný způsob vyšetřování pacienta „zvenčí“. Člověka analyzuje a diagnostikuje pomocí symptomů, orientuje se dle diagnostiky jazyka a pulzu, které by pacientovu diagnostiku měly podtrhnout. Terapie se danému pacientovi šije na míru. Respektuje konstituci člověka, zajímá se o termoregulační vlastnosti organizmu, o charakter nemoci a všechny funkční systémy, které nás řídí. Člověka vnímá jako systém, který je velice provázaný a komplexní (jedno nelze oddělit od druhého a naopak).
