Jak se stravovat, aby naše tělo prospívalo? Jak propojit moudré znalosti z východní medicíny s poznatky 21. století? Pojďme společně poodhalit, jak je to s konzumací cukru, že sladká chuť nutně nemusí znamenat lízátka, bonbony či přeslazené cereálie.
Již víme, že tradiční čínská medicína (TCM) se v rámci své diagnostiky a terapie opírá o pět hlavních pilířů, o pět metod, které harmonizují naše tělo a posilňují lidské zdraví. Pokud terapii mimo jiné podpoříme i ze strany stravování, víme, že dosáhneme lepších léčebných výsledků.
Cukr se skrývá v mnoha každodenních výrobcích, které konzumujeme (omáčky, koření, „zdravé“ tyčinky, pečivo, cereálie, mléčné produkty, nápoje, a další), a proto ho většina z nás za den sní až příliš mnoho. TCM nás učí, že vše, co konzumujeme nadbytečně, může v našem těle způsobit nerovnováhu a zmatek.
Když se cukr poprvé dostal do Evropy, byl považován za cenné koření, kterému se přezdívalo „bílé zlato“ a žádala si ho především šlechta a bohatí. Touha po „sladkém životě“ byla veliká a přiváděla tak své konzumenty do tropických zemí, kde bylo možné pěstovat větší množství cukrové třtiny. Protože růst, sklizeň a zpracování cukrové třtiny vyžadovalo ruční práci, která byla velice náročná, často ji vykonávali právě otroci.
Lidská touha po stále větším příjmu cukru nás přivedla k devastaci nemalé plochy půdy a přírody. Chuť na sladké a jeho konzumace se již historicky stále navyšuje. Průměrný Evropan snědl v roce 1 700 zhruba 1,8 kg cukru/ 1 rok. O století později se toto číslo navýšilo přes 8 kg cukru/ 1 rok. O dalších 70 let později průměrný člověk zkonzumoval 21 kg cukru/ 1 rok.
My lidé, jsme biologicky naprogramováni k tomu, abychom vyhledávali sladkou chuť. To může vytvořit začarovaný cyklus, z kterého je mnohdy velice těžké se dostat ven. Je mnoho zdravotních problémů, které se pojí právě s přemírou konzumace cukru (diabetes, obezita, zubní kazy, kardiovaskulární onemocnění – infarkty, oslabený imunitní systém, zánětlivé procesy, a jiné).
V TCM samozřejmě věříme v rovnováhu. Pokud jsou sladká jídla, podávaná v malém množství, tělu neuškodí. Sladké pokrmy mohou být např. indikovány i terapeuticky, a to za účelem výživy oslabeného těla, při pomoci s přibýváním na váze, posilnění trávení nebo uklidnění nervového systému. Sladkými jídly však nemáme namysli sušenky, dorty či zmrzliny. Podle teorie TCM víme, že mnoho druhů ovoce je, i mimo své energetické tabulky, sladké chuti, stejně jako různá kořenová zelenina, jako jsou například batáty, brambory, mrkev či řepa. Mezi mírně sladkou zeleninu řadíme bambusové výhonky, zelí, celer, kukuřici, lilek, dýně či rajčata. Sladkou chuť najdeme i u zrn, jako je např. amarant, ječmen, pohanka, kamut, proso, oves, rýže, žito, špalda či pšenice. Dále i u bílkovin, jako jsou jogurty, mléko, stejně tak u luštěnin, ořechů a semen.
Přirozeně sladká chuť je v jídelníčku hojně zastoupená. Proto by člověk měl sladkou chuť získávat spíše z kvalitních zdrojů skutečných potravin než z polotovarů, které často mimo skryté cukry obsahují i mnoho dalších ingrediencí navíc.
Čím více člověk konzumuje sladké (cukr), tím více roste jeho touha po něm. Co na počátku považoval za sladké, mu najednou přijde mdlé, bez chuti. Cukr se stává drogou, kterou jde jen těžko odmítnout a náš mozek tak přivádí k šílenství, chce více a více, aby dosáhl stejné míry uspokojení. Když bychom se zasypali cukrovím a zákusky, přirozenou sladkou chuť kukuřice či zrn bychom vnímali jen stěží. Naplněné břicho bonbóny a sušenkami neuspokojíme přirozeně sladkou chutí řepy. Pozitivní zprávou je, že „sladké zvíře“ v nás lze přeprogramovat a znova se naučit vnímat sladkou chuť v přirozených potravinách.
